Jak jsem začal natáčet videa.

Psát o tom, jak dělat prezentace je fajn, ale je to jen doplněk něčeho reálného. Když školím ve firmách, je to super. Lidi mne vidí, zkoušíme nové věci, hrajeme si, pak si ode mne přečtou e-book, nebo nějaký články na webu.

Ale tím, že jsem chtěl vytvořit on-line kurz se ta pravidla změnila. Lidi mne nevidí – a číst si o tom, jak dělat prezetace a nic nevidět nedává úplně smysl. Tak jsem si řekl OK, pustíme se do natáčení videí. Spousta lidí to dělá, tak na tom nemůže být nic až zas tak těžkého. Iphone mám, koupil jsem mikrofon, nějaký přenosný světla a hurá do akce.

A ejhle. Přišel velký šok. Několik šoků.

1. Mluvit na kameru je něco jiného, než si povídat s lidmi.

2. Člověk se u toho když mluví obvykle nevidí – přijmout to, jak na kameře vypadám pro mne nebylo úplně jednoduché – ale budiž.

3. Co je ještě horší – člověk se obvykle ani neslyší. Což o to, výška hlasu je v pohodě  – ale já jsem vůbec nevnímal, jak šíleně vyslovuju – teda spíš nevyslovuju. V tom mi to došlo. Houstone, máme problém.

4. V každém návodu na to, jak točit video vám řeknou, že je potřeba mít dobrý zvuk a dobré světlo. Když si pustím světlo, aby mi bylo vidět do obličeje, tak mi brýle házejí strašný odlesk – takže mi není vidět do očí.

Jak to nakonec dopadlo?

Vyjel jsem na pár výletů do Brna za šikovnou paní, co mne naučila trochu mluvit – a ukázala, jak na tom pracovat dál. Skoro každý večer než usnu, trénuju. No a místo se světly jsem začal natáčet při přírodním světle. Doma na zahradě – a v kanceláři u okna. No a zbytek je jen o přijetí sebe sama – a o ochotě vykročit mimo komfortní zónu – a to je neverending story.

K dnešku jsem natočil více než 50 videí, nejsou dokonalá, nemohou být – ale účel, pro jaký byla vytvořena (naučit lidi lépe prezentovat) plní docela dobře.

No a pointu znáte i vy – člověk dokáže překonat mnohem víc, než si myslí, že je v jeho silách.

Nebojte se posouvat své limity.