Před více než 20 lety jsem měl šťastné období – s mojí přítelkyní jsme měli pronajatý malý byt, rozbíhal jsem svoji první firmu, za rok jsem měl 4 dny volna (dvě neděle v létě, Vánoce a Silvestr) a veškeré vydělané peníze šly na splácení dluhů, protože společníkovi se zamotala hlava z prvních velkých vydělaných peněz – a prostě je ukradl a zmizel. Takže jsme s přítelkyní (dnešní manželka) občas neměli ani na máslo, dokonce nám vypnuli i elektriku – prostě jsem neměl na to ji zaplatit. Byli jsme při svíčkách, ale totálně šťastní.
O pár let později se věci začaly rovnat, začalo se dařit, přišly děti, postavili jsme dům a volné peníze investovali do realit, zejména do pozemků. Optikou kohokoli zvenčí jsme měli úplně pohodový život – a přece mu chyběla jiskra. Pak naštěstí přišla další zkušenost. Díky krizi a s ní související neochotou bank financovat nákupy realit se na pár let úplně vytratila kupní síla. Naše idylka – něco dobře koupíme, prodáme o kus dráž, část zisku budeme reinvestovat a z části budeme živit rodiny se během chvilky vytratila. Nebyl, kdo by chtěl kupovat nemovitosti – a totálně nám došlo cash flow.
Po spoustě let jsme zase museli počítat na co máme a na co už ne. Díky tomu jsme ale zjistili, že spoustu věcí nepotřebujeme. Dovču jsme zvládli i s minimálním rozpočtem, spali jsme venku na divoko a obrovsky jsme si to užili. Ale to hlavní – díky té zkušenosti jsme si s moji milou zase o kus blíž. Spojilo nás to, začali jsme se znovu společně smát, užívat si malých radostí a děti na to vzpomínají dodnes.
Nemám recept na šťastný život, ale mám na paměti, že peníze jsou oběživo. Nejsou moje, nejsou vaše, nejsou ničí – prostě si jen tak obíhají a občas se u vás zastaví. Snažte se ale udělat vše proto, aby neovlivňovaly vaše štěstí.
I když zrovna obíhají jinde než u Vás, můžete se smát a užívat si drobných radostí „zadarmo“.